Začínala zima a já si zastesknul po slunci a teplu. Podíval jsme se, jak jsou na tom ceny letenek, a když jsem viděl, že se na Mallorcu a zpět dostanu i za dvě stě korun, neváhal jsem. Autobus mi jel sedmnáctého z Ostravy do Vídně a z Vídně už jsem měl letět do Palmy. Bohužel jsem to dříve s kamarádem trochu přehnal v hospodě, a tak jsem se probudil v nastartovaném autě a autobus mi odjel. Pokusil jsem se tedy dostat se do Vídně jinak. Celou cestu to vypadalo, že to tak tak stihnu, ale když jsem přiběhl na gate, tak mi paní jen oznámila, že jsem tam měl být o dvě minuty dříve. Byl jsem naštvaný. A tak jsem se otočil a jel zpátky do Ostravy. V autobuse za mnou přišel jeden Slovák a říkal, že mu chybí peníze. Říkal, že ztratil peněženku a míří domů na Vánoce. Jeho otec ho měl čekat v Ostravě na nádraží, ale klukovi chyběly peníze a neměl se tam jak dostat. Bylo mi ho líto, a tak jsem mu dal pět stovek a řekl mu, ať si skočí pro věci k průvodčímu. Sotva se týpek ztratil, začalo mi to být všechno podezřelé, a tak jsem se šel podívat k oknu. Vlak se rozjel a frajer si to mířil z nástupiště pryč. V tom ke mě přišel průvodčí a od něj jsem dostal seřváno, že nemám lístek (ten jsem měl koupený na In25 a rakouskému průvodčímu to nešlo načíst). Někdy se opravdu daří, pomyslil jsem si smutně a uháněl vlakem nocí zpátky domů.

   Nechtěl jsem to vzdát, a navíc jsem se na teplo moc těšil. Na Mallorce už jsem měl vyhledaná místa, kam bych se rád podíval, a tak jsem se pořádně vyspal, nabral novou dávku optimismu, koupil další letenku a o dva dny později už jsem letěl do Španělska.