Valencie
Byl březen a já se pomalu vzpamatovával ze zimy. Těšil jsem se na sluníčko tak moc, že jsem se rozhodl využít pozvání kamaráda Kuby, který tou dobou pobýval ve Valencii. Letadlo mi letělo do Barcelony, kde jsem si domluvil sraz s kamarádem Peťou (freesimplelife), se kterým jsme si naplánovali strávit v tomto krásném městě pár dní. Poprvé jsem zde vyzkoušel Airbnb, což pro mě byl celkem zajímavý zážitek. Cena byla levná, jen jsem sdílel domácnost s manželi, kteří zde bydleli. Ne že by to bylo vyloženě nepříjemné, ale byl jsem poněkud rozpačitý z toho, co můžu využívat a co zase raději ne. Ale podkrovní byt nabízel východ na střechu, ze které byl nádherný výhled na celou Barcelonu. To mi drobný nekomfort parádně vynahradilo. Vyrazil jsem v noci do centra, protože jsem měl v plánu vylézt na věž katedrály Sagrada Família, což se však brzy ukázalo jako nemožné. Všude okolo byly stráže se samopaly, což mě od mého plánu odradilo. V centru jsem se druhý den setkal s kamarádem Peťou. Prošli jsme si město, udělali pár fotek a podnikli dlouhou výpravu na Tibidabo, na jehož vrcholku se tyčila krásná katedrála „del Sagrat Cor“. Ta se nacházela hned vedle zábavního parku – druhého nejstaršího v Evropě a nejstaršího ve Španělsku. Nevěděl jsem, co si o tomto zvláštním spojení mám myslet, tak jsem raději se svým společníkem vešel do klidu a ticha katedrály. Když jsme vyšli ven, byla všude mlha, ale po sestupu z vrcholu se nám naskytl překrásný výhled na celou Barcelonu. S Peťou jsem se rozloučil s tím, že se uvidíme ve Valencii na las Fallas, a druhého dne jsem pokračoval do Valencie.
Las Fallas – Název tohoto svátku je odvozen od slova falla, které ve španělštině znamená „figura“. Na tento svátek jsou totiž vyráběny figury ze dřeva, kartonu a sádry a dosahují obřích rozměrů, jejich velikost může být 5–30 metrů. (Wiki)
Plánované Blablacar mi nevyšlo. Když jsem volal týpkovi, kde je, zvedl mi to nějaký Ukrajinec a sdělil mi, že je v Austrálii a nabídka jízdy neplatí. Tak jsem byl nucen sehnat jinou alternativu. Nakonec jsem za 30E sehnal autobus a vyrazil. Do Valencie jsem dorazil po půlnoci. Tam mě už čekal kamarád Kuba, který zde byl na Erasmu. Ubytoval mě ve svém skromném pokoji a já si po dlouhé cestě mohl odpočinout.
Ve Valencii začaly druhý den Las Fallas (festival ohně). Od rána do rána si tady člověk připadal jako ve třetí světové válce. Všude bouchají dělobuchy, děti vám pod nohy házejí petardy, prostě nikdy nevíte, odkud se ozve výbuch! Po městě jsou rozestavěné veliké sochy, které se budou v úterý pálit. Do té doby je celé město jednou velkou válečnou zónou plnou výstřelů, alkoholu a hudby. Všude to žije! Byli jsme se podívat na Mascaletu (ohňostroj ve dne), večer jsme zašli na párty za kamarádkami od Kuby a o půlnoci pak na obrovský ohňostroj, který se zde dělá několik dní po sobě. Atmosféra je to úžasná. Nikdy jsem nic podobného nezažil, a tak si pobyt zde moc užívám. Kuby chodil do školy, takže jsem měl čas na procházky městem a na poznávání místních zákoutí. Měl jsem v plánu si zde prolézt i nějaké stožáry, a tak se na procházkách dívám, na co by se dalo vyšplhat.
Všudypřítomné bouchání petard mi po nějaké době začíná lézt trochu na nervy. Děti vám je házejí pod nohy, člověk neví, kde to zrovna bouchne a jak moc. Všichni s sebou nosí krabičky plné petard a v ruce třímají doutnající knot, od kterého odpalují jednu petardu za druhou. Ale když pomineme tento fakt, je to tady něco úžasného. Ta atmosféra! Byli jsme pozváni kousek za Valencii na místní karneval a to bylo opravdu něco! Každá čtvrť má svoji vlastní sochu, na kterou se složí. Poté si každá skupina udělá stejnokroj, pak za doprovodu muzikantů chodí městem a po dlouhé hodiny tančí a zpívají. Když karneval pomalu končil, byli jsme pozváni na večeři k rodičům kamarádovy přítelkyně, dali si pivečka a ochutnali sépie, kalamáry, rybičky, bagety s koňským masem a místního panáčka. „Mistela and moscatel“.
Každý večer je v centru obrovský ohňostroj. Kuba mě zde trochu začleňuje do života „Erasmus Fallas style“, což znamená málo odpočinku, hodně rámusu a hodně ohňostrojů. Poslední dva dny se nás skupinka Čechů (8) schází u dvou holek na bytě – bydlí v přízemí a přímo za oknem mají párty stan, takže když chce člověk být součástí párty, stačí otevřít okno. Pak se jde na ohňostroje a kolem čtyř je člověk doma. Španělé vypadají nadmíru spokojeně, ale mí čeští kamarádi jsou už lehce otráveni nekončícím koloběhem ohňostrojů, výbuchů a slavení. S Kubou jsme se byli podívat také na Corridě, ale asi to nebyl moc dobrý nápad. Dívali jsme se na týrání zvířat a ještě za to zaplatili. Když zabili dalšího býka, shodli jsme se, že jsme čekali asi něco trochu jiného než masové týrání a následné zabíjení býků a že tohle podporovat nechceme, a rozhodli se odejít. Poté jsme šli na největší ohňostroj festivalu „půlhodinová fantastická show“, pak trocha tančení a šup domů. Dnes večer se setkáme s Peťou a počkáme na zahájení pálení soch, na což se opravdu těším, a vlastně konec celého festivalu. Pak mám ještě v plánu navštívit jeden s největších nákladních přístavů a největší akvárium v Evropě. Tak uvidíme, co mi pobyt ve Valencii ještě přinese.
Vyvrcholení celého festivalu bylo epické, Španělé prostě umí pařit. Návštěva v akváriu byla taky super, jen mi ten vstup přijde zbytečně drahý (20 E). Spíše se vám vyplatí komplexní vstupné do všech tří zajímavých areálů (muzeum věd + umění + muzeum oceanogarfické za 26 E). A nakonec jsem si i vylezl na jeden jeřáb (můžeš mrknout ve videu). Takže Španělsko mě opět obohatilo novými zážitky a jen jsem si potvrdil, proč mám touto zemi tak moc rád. A už se nemůžu dočkat dalšího dobrodružství.